autor na procházce
.. přijmi led a chlad do svého srdce, staň se pánem zimy ..
Zima příchází poměrně pravidelně každý rok. Má roztomilou vlastnost nám doručit sníh, mrazy -10°C i -20°C, oblevu, námrazu, vítr a sněhové bouře. To vše prosím protřepat, zamíchat a každý rok v náhodném pořadí opakovat.
S jejím příchodem se okamžitě měníme v "cibule". Při sebemenším náznaku ochlazení vytáhneme zateplené funkční merino, přihodíme bytelný svetr, šálu a završíme bundou navrženou pro polární expedice. Vždyť bychom přece dostali rýmu a kašel následovaný zápalem plic, pokud se takto nevyzbrojíme i při výpadu na balkon pro zbytek salátu ze silvestra. V případě dětí rodiče často zavrství potomky natolik, že je větším problémem pohyb a dýchání .. a proč? Protože je zima! Ta zlá zabijácká mrcha, která celý rok číhá, aby si pochutnala na našem zdraví.
Jediným naším obranným mechanismem proti zimě je .. zůstat v teple. Ne, to je nesmysl. Ten mechanismus, jež máme zděděný po předcích, jsou dva bratři. První je obyčejný pohyb. A druhý je nebát se vystavit se zimě. Ale pokud budeme jako tlusté cibule, nikdy tyto bratry, kteří nás provází od pradávna nepotkáme.
Takže co s tím?
Začneme jednoduše .. a nekompromisně. Sundáme všechny ty hadříky, které nás jakože chrání.
- dokud jsme byli v teple, pohodlí a adekvátně zabalení .. nefungovalo to a zimu jsme cítili
- zvolíme tedy opačný přístup a porazíme zimu na jejím vlastním poli
- vlatně neporazíme ji .. přijmeme ji
chladová terapie na sněhu
Zima je součást života, nemá smysl se jí vyhýbat ani se jí bát.
Náš svět jsou reálné podmínky. Zima je reálná. Nechceš už být vorvaň v trojobalu. Jdeme na to.
Za prvé je potřeba zbavit se naučeného strachu z trochy zimy. Při jakémkoliv výpadu ven se cíleně oblečeme o vrstvu nebo dvě méně a dbáme na to, abychom se venku pohybovali a nepostávali. Brzy se oblomíme a zimu, vítr a podobné drobnosti přestaneme tak prožívat.
Za druhé navážeme přátelství se zimním vzduchem. Jdeme do spodního prádla (pokud nemáme moc sousedů můžeme i komplet) a naboso si vyjdeme ven na zahradu nebo ve městě na balkon. Nemusíme nic, jen dýchat a být. Po prvním náporu zjistíme, že to není tak strašné. Pro začátek tomu dáme minutu. Druhý den dvojnásobek. Za 5 dní jsme na 16 minutách a můžeme postoupit na další level.
Ten se jmenuje voda. Ano, uznávám, nic není tak moc vzdálené dobrému pocitu jako máčení se ve studené vodě. Jenže. Jenže to za to stojí. A trocha vody nikoho nezabila. Nemrháme časem, protože zábava nás teprve čeká. Vytočíme kohoutek na studenou, co to dá. Nejsme cimprlíny a neředíme to teplou. Vůbec. Plnotučná voltáž. První den stačí 10 vteřin celé tělo. Druhý den 20 vteřin. Při této bohůmlibé činnosti máme jen jeden úkol. Ovládnout dýchání a třes. Dýchat budeme klidně a jen tak, aby to bylo dostatečné - nic víc, nic míň - žádné lapání po dechu. Třes to samé, svaly naopak cíleně uvolníme - relaxujeme v proudech ledové vody, je to jako vyhřívat se v paprscích polárního slunce. Pokud neovládneme své dýchání a své tělo jsme jeho otroci ... nastal čas to změnit. Po sprše si buď krátce zacvičíme nebo si dáme teplou vodu na srovnání. Jakmile dokážeme vydržet 2-3 minuty ve sprše .. jsme připraveni na reál.
Trénink v přírodních podmínkách
Tohle je true. Maturita. Není nic lepšího. Je to férovka .. tady a teď. Přímá zpětná vazba. Žádné předstírání, žádné výmluvy. Takže najdeme řeku nebo jezero. Pokud mrzne fest, přibalíme sekeru, což nám dodá správné myšlenkové nastavení - mód viking activated. Dle potřeby pořešíme led sekerou. Shodíme nepotřebné oblečení. Je lepší mít sandály, protože v nohou rychle ztratíme cit a nechceme šlápnout na ošklivost, kterou navíc kvůli zimě ani neucítíme. Ruce (resp. dlaně) necháme nahoře - pokud by bylo třeba (silný proud, nečekaně hlubší pasáž), potřebujeme být ready a dokázat se vydrápat zpátky na břeh. Se zmrzlýma rukama se nedá chytit nic. Ponoříme se. A dál už je to brnkačka - první den dáme 30 vteřin, druhý 1 minutu, pak 1,5 min a jak se dostaneme mezi 2-3 minuty jsme OK. Opět ovládneme dýchání i tělo. Užíváme si tu malou smrt, kterou cítíme jako ledové čepele, které řežou naše tělo když se noříme do vody. Je to život, je to smrt, jsme to my - jsme naživu a každý nerv, každá buňka našeho těla to křičí do světa! Jak máme splněno, je potřeba si opět buď zacvičit nebo si dát teplou sprchu.
Čas sněhu - jakmile napadne sníh, vážíme si jej. Nastal totiž čas koupání! Postupujeme jako u každé koupele - skočit, vyválet, poležet, chvíli koukat na oblohu a vůbec relaxovat. Nezapomeneme klidné dýchání a uvolnění svalů navzdory prvotnímu šoku. Užíváme si pocit tajícího sněhu na holé kůži. Zima je jen zima a odpověď na ni si můžeme zvolit. Jsi chlap nebo bábovka?
..
Když chceš zjistit, o čem je život a cítit jej tak, jako ještě nikdy.. počkáš si na noc, kdy bude jasný měsíc a sníh bude pokrývat krajinu. Nevezmeš si žádné boty, nic, jen šortky. Vyrazíš, běžíš a dýcháš ten chlad .. mráz je Tvým přítelem .. 2-3 nebo víc km .. běžíš sněhovou plání, Tvé tělo se prodírá mrazivým vzduchem, ale přesto je Ti teplo, srdce Ti hrdě a silně buší a Ty odpovídáš nočním tvorům ..
Co mi takový trénink přinese?
Pohyb a cvičení v zimě, chladu a mrazu nám přinese vyšší toleranci k výkyvům teplot - obdobně jako trénink ve velmi teplém počasí. Cílem je v obou případech vystavovat se nepohodlí a šokovat organizmus. Dát mu něco na práci, aby nás přestal obtěžovat alergiemi a civilizačními nemocemi. Zmizí také veškeré rýmičky a chřipečky a obecně menší infekce. Nedá nám to 100% imunitu, dá nám to 150%. A když už infekci chytíme, bude průběh mírný a rychle se s ní vypořádáme. Naše sebevědomí vzroste. Je jen málo věcí horších než studená sprcha. A pokud si ji dáme už po ránu .. to nejhorší máme ten den za sebou a nic nás nemůže dostat. Zjistíme, že jsme schopni úžasných výkonů, které jsme považovali za nemožné .. a jediné, co to chtělo je rozhodnutí a pár dní práce. Přestaneme řešit malichernosti a dokážeme lépe nacházet to podstatné a důležité. Budeme se cítit lépe sami se sebou. Poznáme potěšení z toho být naživu, když se budeme smát v ledových řekách a při běhu sněžnou stezkou mrazu navzdory!
autor: Mgr. Jiří Svoboda
e-mail: pagania@email.cz
© Mgr. Jiří Svoboda