Dnes není problém jakoby kouzlem provést snadno to, co dříve bylo uměním nezbytným k přežití. Sirky a zapalovače nám dávají falešnou iluzi toho, že oheň není problém .. a už vůbec ne něco, čím by se jeden měl nějak zaobírat.
Ale co když sirky vyškrtáme, zapalovač nám dojde a my najednou oheň potřebujeme? Co pak? Jak to vlastně dělali naši předkové?
Odpověď je jednoduchá - byli připraveni a uměli si poradit i bez sirek a zapalovačů :)
.. dokážeme to i my? S trochou snahy a s pár popálenými prsty ano!
Co budeme potřebovat
- křesadlo
- křesací kámen
- troud - práchno nebo houbu (troudnatec kopytovitý)
- březovou kůru
- chroští, drobné větvičky nebo ještě více březové kůry
rozložené a připravené pomůcky pro rozdělání ohně (křesadlo, troud, práchno, pazourek, březová kůra)
Křesadlo
Křesadlo (nebo-li ocílka) je ve své nejjednodušší podobě jakýkoli kus zakaleného železa, který je schopen dávat jiskry po úderu křesacího kamene. Z praktického hlediska (dobrý úchop) se postupně vyprofilovaly dva oblíbené tvary - typ "boxer/omega" a "dlátko". Historická křesadla varianty dlátko mají k dispozici také kovový hřeb, který slouží k manipulaci s uhlíkem či k úpravě a načechrání troudu (v případě použití houby).
křesadlo typ dlátko - s hřebem pro manipulaci s troudem
Křesadlo typu omega / boxer se navlékne na prsty a aktivně se jím křešeme o křesací kámen, který pevně držíme v druhé ruce. Dlátkové křesadlo naopak držíme v ruce pevně a křesacím kamenem o něj křešeme.
Vznikající jiskry se snažíme směřovat na troud (práchno / houbu). Ve srovnání s moderními magneziovými křesadly je proud jisker výrazně menší a s nižší teplotou (magneziové dává až 3000°C, my budeme rádi za 600-800°C). Proto si vážíme každé povedené jiskérky. A tu navíc musíme chytit na povrch plátna nebo houby, což není úplně legrace, protože jiskérky mají ošklivou tendenci se od povrchu odrážet. Případnou frustraci z tohoto procesu zužitkujeme při pokračujícím křesání.
Křesadlo typ "omega" nebo-li boxer
Křesací kámen
Křesací kámen má jen dvě podmínky:
- ostré hrany
- musí být tvrdší než křesadlo
Kámen se historicky používal nejčastěji pazourek, v horším případě křemen. Je také možné použít další tvrdé kameny např. rohovec. Kámen při úderu vlastně odlupuje / odštěpuje drobné plátky železa z křesadla (proto musí být kámen tvrdý a odolný) a tyto štěpinky jsou energií úderu tak rozžhavené, že se nám jeví jako rudé jiskry. Aby kámen dobře tvořil jiskry, musí mít ostré hrany, které dobře odštípnou plátky železa z křesadla. Omlácený křesací kámen je k ničemu - takový vyhazujeme nebo rozbijeme na menší kameny s novými ostrými hranami. Křesací kámen je z tohoto úhlu pohledu spotřební zboží.
rozkřesávání ohně pomocí pazouzku a křesadla
Troud - práchno / houba
Jiskry samy o sobě oheň neudělají. I když jich uděláme sebevíc, dřevo nezapálí. Je potřeba mezistupeň v podobě troudu, který lze zapálit jiskrou. Začneme práchnem.
Práchno je vlastně obyčejná přírodní látka (konopí, bavlna, len ..), kterou vložíme do uzavřené nádoby s malým otvorem na únik plynů - např. hrnec s proděravělou pokličkou nebo kovová nádobka propíchnutá hřebíkem atp. Tuto nádobku zahrabeme do žhavých uhlíků a necháme "přepálit" tzn. spálit s bez přístupu kyslíku (jinak by shořelo). V principu je to podobné jako výroba dřevěného uhlí v milířích. Výsledkem je černé zuhelnatělé plátno, které se téměř rozpadá při manipulaci.. a které ochotně chytá žhavé jiskry z křesání.
Dostatečně velká jiskra, kterou se nám podaří chytit na práchno vytvoří velmi žhavý uhlík, který je při soustavném rozfoukávání již schopen zažehnout plamen - nejlépe s pomocí připravené březové kůry.
Práchno má jednu nevýhodu - pro jeho výrobu potřebujeme oheň.
Pokud práchno nemáme, musíme použít více hardcore přístup s houbou (troudnatec kopytovitý). Tato houba (choroš) přirozeně roste v našich evropských lesích - nejčastěji na břízách. Z houby odstraníme spodní část s měkkými trubičkami a zbytek nakrájíme na tenké plátky jako při přípravě smaženice. Tělo houby je tvořené mírně plstnatým materiálem, který dokáže jiskru chytat, udržet a dát plamen. Odtud název troudnatec. Plátky houby usušíme a před použitím mírně načechráme nožem nebo hřebem, který je součástí některých typů křesadel. Další postup je stejný jako v případě práchna, jen to trvá déle.
troud, který přijme jiskru aneb prácho a houba (choroš troudnatec)
Březová kůra
Ano, jde to i bez ní .. ale s její pomocí je vše výrazně jednodušší a snazší. Navíc v našich podmínkách není problém s jejím získáním. Kůru máme připravenou = tzn. suchou. Před rozděláváním ohně si z většího kusu kůry připravíme také několik menších a tenčích.
Jakmile se nám podaří zachytit jiskru na troudu intezivně takto vzniklý uhlík rozfoukáváme. Nemusíme se bát, že bychom jej sfoukli. Jakmile máme rozfoukáno (hodně dýmu, blízkost rozžhaveného uhlíku na troudu cítíme na tváři, objevují se malé plamínky) přikrmíme uhlík menším kouskem březové kůry a postupně přidáváme další. Nepřestáváme foukat. S pomocí kůry stvoříme první plnokrevné plameny ..
Chroští atd.
Březová kůra nám krásně hoří, ale nevydrží věčně a byla by škoda o oheň v této chvíli přijít. Proto máme připravené menší větvičky - nejlépe smrkové chroští nebo nadrobno nasekané suché dřevo, třísky atp.. Tím podpoříme plameny a vykouzlíme náš první křesáním stvořený oheň.
.. v tuto chvíli se můžeme pyšně poplácat po rameni a vyhřívat se na výsluní pochvalných komentářů všech okolo. Pokud kolem nikdo není, vyhříváme se sami teplem našeho vlastního ohně ..
sada na rozdělávání ohně - křesací kámen, troud, březová kůra a kožený váček
nezapomeneme
.. si při první vhodné příležitosti doplnit zásoby troudu, březové kůry a čas od času nový křesací kámen s ostrými hranami :)
p.s. sirky ani zapalovače nevyhazujeme, ale je dobré vědět, že nyní to umíme i bez nich .. a to je znalost, kterou Vám už nikdo nevezme
Jak rozdělat oheň pomocí křesadla typu "dlátko".
přečti si naše další články dovednostech a způsobech našich předků:
"Kuksa aneb kouzlo severských pohárů"
"Historická obuv, přírodní chůze a barefoot"
"Kubotan a sebeobrana aneb vždy připraven"
"Historický prak - jednoduchá a účinná zbraň"
----------------------------------
autor: Mgr. Jiří Svoboda
e-mail: pagania@email.cz
zdroj obrázků: Internet + produktové foto Pagania
použití obrázků a fotografií probíhá v souladu s jejich užitím pro vědeckou činnost dle autorského zákona