1. Úvod a výchozí archeologické nálezy

Před vlastní výrobou jsem provedl zevrubný průzkum možností vzhledu jednak historických dochovaných či jinak zaznamenaných (kresby, reliéfy) zbrojí a pro srovnání také jejich současných replik.
Z historického hlediska byly lamelové zbroje naprosto univerzálním ochranným prostředkem ve většině známého světa. Jen namátkou: Čína (použití od cca 1500 př. n.l. do středověku), Japonsko (použití od cca 4 století n.l.), Sibiř a Aljaška (použití od cca 2000 př. n.l.), Korea, Indie (zde se udržely až do koloniálních časů cca 18-19 století), Mezopotámie (Asyřané), celá oblast okolo Středozemního moře, Byzantská říše - tedy dnešní Srbsko, Makedonie a Chorvatsko (nález, mimo jiné, Svetinja v Srbsku cca 6. stol n.l.), Skandinávie (nález z Visby r. 1361), Rusko (nález v Kerči, Krym z konce 5 stol. n.l.), Kavkaz (hojné nálezy v Cibilium z cca 550 n.l.), Německo (nález v Niederstotzingen 610 n.l., v Krefeld Gellep cca 540 n.l. a v Schretzheim cca 600 n.l.), Východní Turkestán (nález Dandan-Uiliq 6. stol n.l.).

Volba materiálů dle dochovaných možností nabízí: kov (železo, bronz) nebo kůži a v případě Číny a dalších východních oblastí i vrstvený lakovaný papír.

Konstrukce samotná je poměrně jednoduchá a velikost i tvar jednotlivých lamel rovněž. To také umožnilo bezproblémovou výrobu, užívání a opravu těchto druhů zbrojí takřka po celém světě.

2. Popis výroby mé varianty lamelové zbroje

Pro svou zbroj jsem zvolil materiál surovou kůži (dále jen surovka) z krávy (cca 1,5,-2,0 mm tlustou) neboť je ve srovnání s kovem či klasickou tlustou vydělanou a vyčiněnou hovězinou lehká, levná a na zpracování nenáročná. Velikost lamel jsem zvolil "univerzální" tedy cca 7,0 cm délka a cca 2,5 cm šířka.

2.1. Jako nezbytné se ukázaly následující nástroje:

Kovové pravítko (ostatní materiály trpěly značným ořezem), velké nůžky na základní stříhání lamelových pruhů a nůž na náročné pasáže, bytelná tužka, děrovací kleště, kombinačky a štípačky užívané při pozdějším sešívání zbroje a zaštipování konců surovkových šňůrek a také šídlo - to je vhodné na dopomoc při protahování šňůrek.

2.2. Stříhání pruhů surové kůže

Surovku jsem na cca 2-3 hodiny namočil do studené vody do vany - na tak dlouho aby byla tvárná v ruce, ale přitom nenasákla příliš vody (pak je totiž nutné počítat s výraznějším scvrkáváním). Ovšem každá kůže se chová jinak je nutné to vždy individuálně vyzkoušet.
Dále jsem narýsoval a vystřihl pruhy o potřebné šířce a ty jsem poté rozdělil na jednotlivé lamely. Obvykle se mi ze šířky 2,5 a délky 7,0 cm zmenšily na 2,3 a 6,5 cm - je také třeba počítat i s tím, že každá lamelka se chová trochu jinak (variace v tloušťce i ve scvrkávání, neb se jedná o přírodní materiál).
V této fázi se hodí vystřihnout si i pěkných pár metrů šňůrky ze surovky - cca 3 mm silné.
Odhadem jsem na celou zbroj spotřeboval kolem 800 lamel a cca 100 m šňůrek.

2.3. Tvarování lamel

 
Dokud byly jednotlivé lamely ještě vlhké, bylo zapotřebí zaoblit rohy nůžkami - jinak by mohly o sebe nebo oblečení dřít. Ostřihnuté lamely je potřeba zatížit a dát sušit na dobře větrané místo a pravidelně kontrolovat zda se nezkroutily či neplesniví.

2.4. Děrování jednotlivých lamel

Po vysušení lamel přichází řada na děrovací kleště. Při volbě tvaru a děrování lamel jsem zvolil univerzální design - 8 děr rozmístěných po obvodu. To má výhodu, že nemusíte tolik hlídat jak tam lamelu dávat  (jedna jako druhá a vzájemně zaměnitelné) a v případě nutnosti můžete lamelu otočit vzhůru nohama, aby lépe pasovala při sešívání.
Pokud lamely nejsou před děrováním dost vyschlé = v ruce jsou pocitově měkké a nikoli tuhé a po ohybu se nevrací do původní pozice, dojde i ke scvrknutí dírek a bude nutné opětovné předírkování .. nehledě na to, že v měkkém materiálu mají děrovací kleště tendenci uvíznout a tím ošklivě ztížit a protáhnout práci.

Mě se osvědčilo dělat lamely po cca 50 ks - je to množství které v bytě nezabere tolik místa při sušení a ještě se dá celkem příjemně v jednom zátahu po vyschnutí proděrovat. Při 100 ks jsem už ke konci děrování objevoval síly modliteb :-)

Na obrázku jsou vidět již navoskované 8 dírkové lamely, dále větší 13 dírkové (o velikosti cca 10 x 2,5 cm), které jsem použil na chrániče nohou a dále destičky (velké cca 10 x 6 cm), které jsem použil na suknici upevněnou pod lamelovou vestu od pasu dolů.

2.5. Voskování lamel

Protože samotná surovka chytá velmi snadno i vzdušnou vlhkost (o rose nebo dešti nemluvě) je nutné ji impregnovat před těmito vlivy - nejlépe přírodním včelím voskem. Pokud toto zanedbáme, tak zjistíme, že vlhká zbroj nečekaně změkla a neplní již obrannou funkci - a to je v bitvě zcela jistě špatně :-)
Voskují se pouze lamely a nikoli šňůrky!

2.6. Máčení v horkém vosku

Do rozehřátého vosku (ten na obrázcích ztuhlý - nedejte se zmást) jsem máčel lamely po skupinkách, aby práce rychle odsýpala. V tom mi pomáhal vlastnoručně zhotovený háček. Každou várku jsem máčel cca 30 sec - 1 min. Pokud byly pak lamely dobře a rovnoměrně pokryté voskem, tak jsem je důkladně oklepal od nadbytečného vosku a dal oschnout.

2.7. Sešívání lamel pomocí provázku ze surovky

Při sešívání jednotlivých lamel a konstrukci vesty jsem vycházel z těchto dvou zdrojů:

1. http://www.housemanticore.com/index.php/arts-and-sciences/18-metalsmithing/156-lamellar-armour

2. http://www.armourarchive.org/patterns/lamellar_templarbob/

Ramenní pásy, překrývání lamel a zapínání zbroje jsem si vyřešil po svém. Ramenní pásy tak, aby se mi snadno navazovalo na zbroj kolem hrudníku, překrývání lamel tak, aby rány sklouzávaly po zbroji jako déšť po taškách na střeše (= horní řada překrývá spodní) a zapínání tak abych se do toho mohl pohodlně a bez dopomoci obléci sám.

Při vlastním sešívání (provlékání surovkového provázku) stačí dotahovat jen středně silně, pokud se dotahuje na fest, tak při vyschnutí šňůrky dojde k přílišnému stažení až zkroucení celé sešité části.

Na obrázku je vidět vnější strana sešité zbroje. Při provlékání šňůrky (namočený proužek surovky) jsou neocenitelnými pomocníky šídlo a kleště.

Druhá - vnitřní - strana sešité zbroje. Surovková šňůrka má ty výhody oproti koženému řemínku, že se nesnadno přesekne a že i poškozená či přeseknutá drží na místě a nevyvléká se.. a také je mnohem levnější.

2.8. Vesta a její provedení - předběžné zhodnocení

Pohled na téměř hotovou zbroj (ještě bez lemování okrajů kůží a ochrany nohou). Zbroj již od pohledu působí (a také je) lehká, vzdušná, funkční a pevná. je vidět řešení ramen, kde vesta plynule přechází zepředu do ramenních pásů a ty opět na zádech do vesty - zde se hodí univerzální lamely.

2.9. Rameno a jeho konstrukce

Pohled na konstrukci ramene zvenčí. Lamely se fakticky překrývají tak dobře že vždy jsou na sobě minimálně 2 jejich vrstvy a tím rapidně vylepší pevnost a ochranu.

Pohled na konstrukci ramene zevnitř. Rameno jsem podložil klasickou kůží pro lepší ochranu kloubů a také pro zlepšení nosnosti v tomto místě, protože na ramenou celá váha zbroje spočívá.

3. Lamelová zbroj - finální zhodnocení

 3.1. Hodnocení vesty

Takto vypadá hotová zbroj zepředu. Zapínání jako u vesty - přední - obvykle mi stačí jen opásat se opaskem a vše drží jak má. V otvorech pro ruce a u krku je okraj zbroje lemován jemnou kůží proti oděru. Pod pasem je připevněná krátká suknice, která mi poskytuje základní ochranu nohou při zachování maximální pohyblivosti a svobody pohybu.
Je dobře vidět i způsob překrývání lamel - rány stékají a nikde se nezachycují a nezadrhávají.

A tak vypadá hotová zbroj zezadu. Zbývá připevnit posledních pár pásů suknice ale jinak konečně hotovo :-) 

3.2. Ochrana rukou a nohou

Z dalších lamel jsem si udělal jednoduché chrániče předloktí (vlevo) a holení (vpravo). Stejný je i systém konstrukce s výjimkou chráničů holení.
U holení je způsob překrytí obrácený, protože chrániče byly původně původně připevněny místo suknice a měly mít i rozvolněné pohyblivé řady spojené nad sebou koženým řemínkem (proto 13. dírka uprostřed, dle konstrukce pro nohy ve www odkazu č. 2). Toto se mi ovšem neosvědčilo a tak jsem je přepracoval.

4. Závěr a celkové shrnutí

4.1. Vlastnosti zbroje

Zbroj je perfektní v tom co jsem od ní čekal: minimální váha, vzdušná, dobře chrání. Zbroj je také odolná vlhkosti díky dobrému navoskování. Provedení je 100 % living při maximálnímu přizbůsobení mým potřebám - žádné tupé kopírování nálezů bez špetky vlastní rozumové invence.
V kombinaci s prošívkou je ochrana srovnatelná či lepší než u nýtované kroužkové zbroje a váha méně než poloviční (samotná vesta 4-5 kg, komplet se suknicí cca 6,5 kg). Já používám pod zbroj pouze silnější vlněnou tuniku a považuji to za dostatečnou ochranu pro trénink či lehčí bitevní šarvátku.
Oproti kroužkové zbroji také mnohem lépe sedí na ramenou a nesvírá plíce - to znamená lepší pohyblivost, výdrž a pohodlí pro bojovníka.

4.2. Časová náročnost

Vzhledem k tomu, že na zkušenosti s výrobou lamelky ze surovky jsem si musel přijít sám tak cca 1 rok příležitostně po večerech tak, abych krom výroby měl čas i na jiné své zájmy .
Čistý čas by mohl být tak 1-2 měsíce pokud bych po večerech po práci nedělal nic moc jiného. Nejdéle trvalo vždy sušení mokrých lamel a případné další namáčení pokud se při vysychání zkroutily a samozřejmě také chyby - obráceně sešité pásy lamel, jež pak bylo nutné rozmočit, rozešít a pak sešít správně.

4.3. Technická náročnost

Zvládne každý i v podmínkách městského bytu, je potřeba jen trpělivost.

4.4. Co bych udělal jinak

- možná o něco větší lamelky....cca 3x8 cm nebo 3x10 cm
- uzlíky na šňůrkách bych většinou hodil na vnější stranu, sice to hůř vypadá, ale nezatrhávají pak o oblečení, takhle jsem je musel pracně zevnitř seštipovat

4.5. Cena hotové zbroje

Nejdražší je vlastní práce, protože zde nelze takřka žádnou část prací provádět strojově (snad kromě stažení krávy).

2 kravské surovky 2 x 800,- Kč
pás pevné kůže kolem pasu: cca 400,- Kč
jemné kůže na lemy: cca 400,- Kč
moje práce: 20-40 000,- Kč

----------------------------------

autor: Mgr. Jiří Svoboda

e-mail: pagania@email.cz

zdroj obrázků: vlastní foto autora

použití obrázků a fotografií probíhá v souladu s jejich užitím pro vědeckou činnost dle autorského zákona

poprvé publikováno v říjnu 2012 – na původních stránkách TAFL.cz :)