Záušnice je ručně vyrobena z mosazi a je inspirována nálezy tzv. "kultury se šňůrovou keramikou" z eneolitu a z doby bronzové (cca 2 500 př.nl.), rozšířené po celé Evropě včetně Skandinávie. Charakteristické je listovité zakončení v podobě "hadího ocásku". Obdobné záušnice zůstaly v oblibě i dlouho poté - a překvapivě zažívají svou renesanci mezi pohanskými obyvateli na počátku středověku při příchodu křesťanství.

Záušnice nosili ženy, děti i muži (ti však méně často). Tento ochranný šperk se nosí buď vpletený do copánku nebo do čelenky či šátku. Záušnice, představující osobní přenosný "alarm", se vždy umisťuje do blízkosti ucha nebo spánku - tedy tam, kde je lebeční kost nejtenčí - a je tak možné třeba i jen podvědomě vnímat změny její vibrace a energii, které upozorní nositele na nebezpečí.

Mosaz (slitina Zn a Cu) použitá při výrobě představuje splynutí jasně zlatavého denního slunce (měď, mužský princip) se stříbřitou září nočního měsíce (zinek, ženský princip). Ženská záušnice je stočená doleva a nosí se na levé straně hlavy, je také možné nosit "mužskou" záušnici vpravo a posílit tak jejich účinek.